Když se řekne gamifikace, většině lidí naskočí představa sbírání bodů, odznaků a u těch světaznalejších třeba i možnosti soutěžních žebříčků. A to je zcela v pořádku – i tyto základní prvky dokážou vnést do e‑learningu trošku soutěživosti a zvyšují motivaci studujících k dokončení kurzu. Jenže pokud chcete ve firmě využít opravdový potenciál gamifikace, měli byste jít mnohem dál. Tento článek se zaměřuje na to, jak gamifikaci ve vzdělávacím systému navrhnout a využít tak, aby nešlo jen o „hezkou nálepku“, ale o skutečný nástroj k lepšímu a efektivnějšímu vzdělávání.
Proč gamifikace láká – a kde naráží na své limity
Základní myšlenka gamifikace spočívá ve využití herních prvků (body, odměny, soutěž) v kontextu, který jinak nemusí být příliš vzrušující (např. studium teoretických kurzů). Většina lidí je přirozeně soutěživá, ráda vidí pokroky a úspěchy.
- Bodový systém: Jednoduché řešení, kdy za každou dokončenou aktivitu, kvíz, nebo test získává uživatel nějaké „body, XP, levely“.
- Odznaky: Symbolické ocenění za splnění určité úrovně či série kurzů, například „Mistr BOZP“ nebo „Soft Skills Guru“.
- Žebříčky: Soutěž o to, kdo nasbírá víc bodů či odznaků (ala Student měsíce), což může vyvolat zájem, ale i přehnanou soutěživost.
Právě v tomto bodě naráží základní gamifikace na limity: pokud jde jen o bezvýznamnou honbu za body, rychle se ztrácí opravdový smysl. A tady nastupuje hlubší pojetí gamifikace.
Jděte za hranice odznaků: Jak na hlubokou gamifikaci
1. Příběh a kontext
- Namísto pouhého bodování přidejte do kurzu příběhovou linku: účastník je ve firmě „nováček“, který řeší konkrétní situace a musí plnit úkoly, aby postoupil dál.
- Příběh lze propojit s reálnými scénáři z praxe (prodej, vyjednávání, vedení týmu), aby měl uživatel pocit, že se připravuje na skutečné situace.
2. Týmová spolupráce
- Zvažte kooperativní výzvy: pár lidí z jednoho oddělení může společně plnit úkol, který je motivuje ke komunikaci a sdílení znalostí. Zkuste části úkolů z e-learningu přenést i do reálného světa. Třeba má každý zaměstnanec přístup k jiným informacím, zdrojům i možnostem.
- Místo individuálního žebříčku bodů pak může existovat týmová soutěž, kde si členové týmu pomáhají. To rozvíjí i sociální dovednosti.
3. Reálnější zpětná vazba
- Namísto jednoduchého testu použijte situace, kde se podle rozhodnutí hráče (uživatele) vyvíjí děj. Pokud zvolí špatnou strategii, krátká animace nebo text mu ukáže, jak to dopadlo (např. „Zákazník ztratil zájem“).
- Lepší než jen říct „správně – špatně“ je ukázat důsledky volby a rady pro zlepšení.
4. Pokročilá úroveň
- Uživatelé, kteří projdou základem, mohou odemknout pokročilý modul, s náročnějšími situacemi, detailnějšími tématy.
- Tím získají pocit, že se herně a vědomostně posunuli dál – je to obdobné jako „levelování“ ve hrách. Nejde zde jen o dosažení určité hodnosti, ale o to, že jen frajeři (pilní studenti) co dostudovali základní kurz s perfektním výsledkem mohou postoupit do náročnějších témat, o kterých se „běžnému“ studentovi ani nezdá.
5. Zahrňte reálné odměny
- Virtualní odznaky jsou super, ale co kdyby vítězný tým dostal možnost prezentovat své nápady vedení, malé firemní benefity nebo třeba volnou vstupenku na další (živé) školení?
- Když lidské úsilí v gamifikaci spojíte s reálným uznáním, motivace roste. Veřejná pochvala se přece cení nejvíce.
Co si pohlídat, aby gamifikace neškodila
1.Infantilita
- Pozor na příliš „dětinské“ prvky: barevné postavičky, přehnané slogany. U profesionálů může takové řešení působit nepatřičně.
- Řiďte se firemní kulturou: někde se hodí uvolněné provedení, jinde spíše decentní.
2.Kvalita obsahu vs. body
- Gamifikace má být nástroj, ne cíl. Pokud je obsah mizerný, nasazení bodů a odznaků nic nezachrání. Přednost vždy patří srozumitelným lekcím a praktickým informacím. Forma nesmí zvítězit nad obsahem.
3.Zdravá konkurence
- Žebříčky vyvolávají soutěž, ale pokud jde o tým, který má táhnout za jeden provaz, může nadměrná soutěživost škodit. Někdy funguje lépe spolupráce nebo vyvážené soupeření.
4.Užitečná zpětná vazba
- Dávat uživatelům jen body bez vysvětlení, co udělali dobře nebo špatně, je k ničemu. Ideální je krátký komentář typu: „Ve scénáři jsi zvolil agresivní styl komunikace. Tady je tip, jak to zkusit příště lépe…“
Jak gamifikaci začlenit do LMS
- Volba LMS: Ověřte si, zda váš stávající systém vůbec umí rozšířené gamifikační prvky (příběhové scénáře, kooperativní úkoly, adaptivní větvení). Pokud ne, lze to někdy doplnit pluginem, jindy musíte zvolit specializovanější platformu či možnosti třetích stran.
- Autorský nástroj: Někdy je klíčem autorský software (např. Articulate Storyline, iSpring,…), díky kterému můžete vyrábět interaktivní a větvené scénáře. Ty pak nahrajete do LMS ve formátu SCORM nebo xAPI.
- Konzultace se zaměstnanci: Než spustíte hotové řešení, zkuste pilotní fázi a sbírejte zpětnou vazbu. Chtějí lidé více scénářů? Vadí jim dlouhé texty? Tím ladíte gamifikaci, aby seděla konkrétní firemní kultuře.
Gamifikace může být opravdu mocná, pokud se navrhne chytře a „za hranice“ jednoduchých žebříčků. Rádi byste se s někým poradili? No tak mi napište a probereme to společně.